Vlk obecný

Canis lupus

Vlk obecný

Rozšíření

Původně se vlk obecný vyskytoval téměř v celé Eurasii a Severní Americe od pásma tunder po jižní polopouště (tzv. holarktické rozšíření). V současné době je jeho areál podstatně menší. V Evropě vlk obývá lesnaté oblasti na východě a severu, vyskytuje se ale také na Balkánském poloostrově, v Karpatech a na Apeninském i Pyrenejském poloostrově. Zhruba od konce 70. let 20. století a především během posledních 20 let se areál rozšíření vlka rozšiřuje opět směrem na západ.

Vlk obývá především rozsáhlé lesní oblasti. Je však poměrně přizpůsobivý a může žít i ve fragmentované či bezlesé krajině, značně pozměněné lidskou činností, i hustěji obydlené. Podmínkou výskytu je dostatek potravy, hlavně kopytníků (např. srnce obecného, jelena lesního či prasete divokého). Ve střední Evropě je jeho výskyt vázaný na odlehlejší horské oblasti do 2 400 m n. m., ovšem v souvislosti s expanzí nížinných populací ze severovýchodní Evropy v posledních letech osidluje vhodná místa také v nižších polohách.

Celkový odhad velikosti populace vlka v Evropě (vyjma ruské, ukrajinské a běloruské části odkud chybí aktuální údaje) činí přibližně na 10 000 jedinců. Všechny evropské populace vlka jsou hodnoceny jako stabilní či rostoucí s výjimkou finské části Karelské populace a populace v Sierra Morena v jižním Španělsku (Kaczensky a kol. 2012).

rozšíření vlka obecného v Evropě

Rozšíření vlka obecného v Evropě (2006 – 2011).
Tmavě šedá políčka značí stálý výskyt, světle šedá políčka pak občasný výskyt. Státní hranice zemí, pro které byly údaje o výskytu dostupné, jsou naznačeny červeně. Převzato z Kaczensky a kol. 2012.

Populace   Odhad početnosti
Alpská Francie (250), Itálie (70), Švýcarsko (8), Rakousko (2 – 8), Slovinsko (občasný výskyt) 280
Apeninská Itálie 600 - 800
Baltská Litva (300), Lotyšsko (300), Estonsko (203), Polsko (267 – 359) 870 – 1 400
Dinársko-balkánská Slovinsko (32 – 43), Chorvatsko (168 – 219), Bosna a Hercegovina (650), Bulharsko (1 000), Makedonie (267), Srbsko (800), Řecko (700), Albánie (200 – 250), Rumunsko (?) 3 900
Karelská Finsko 150 - 165
Karpatská Slovensko (200 – 400), Rumunsko (2 300 – 2 700), Polsko (209 – 254), Česká republika (1), Maďarsko (?), Srbsko (?) 3 000
Iberská * Španělsko (2 000), Portugalsko (220 – 435) 2 200 – 2 500
Pyrenejská Španělsko ?
Sierra Morena J. Španělsko 1 smečka
Skandinávská Švédsko (236 – 306), Norsko (24) 260 – 330
Středoevropská nížinná Polsko (100 – 110), Německo (43) 143 - 153

Přehled stavu jednotlivých populací vlka obecného.
Upraveno podle Kaczensky a kol. 2012. * údaj z roku 2005 (Wolf Online Information System for Europe (WOIS), http://www.kora.ch/sp-ois/wolf-ois/index.htm).

Historie výskytu na území ČR

Podobně jako ostatní velké šelmy i vlk byl od nepaměti člověkem pronásledován a loven. Bohužel v tomto směru se vlkovi dostávalo zvláštní pozornosti. Důležitá úloha, kterou vlk ve volné přírodě hraje, zůstávala ve stínu jeho pověsti škůdce na hospodářských zvířatech. A tak, přestože byl lov výsadou vyšších společenských vrstev, byla v případě vlka činěna výjimka stvrzovaná oficiálně na zemských sněmech (Sněmů moravských z let 1516, 1518, 1524; Pražského sněmu z roku 1575 či Českého sněmu z roku 1627). Nelze se divit, že vlk nebyl nikterak hojný již od středověku. K přechodnému zvýšení stavu populace vlka obecné došlo v období 30 leté války (1618 - 1648). V 18. století však došlo k opětovnému snížení početnosti a z mnoha oblastí postupně zcela zmizel. V 19. století byl vlk loven v Čechách jen zcela výjimečně (např. 1825 na Doupovsku, 1837 u Opočna, 1842 v Jizerských horách, 1861 v Krkonoších, 1874 u Vimperka) a mnohdy se jednalo patrně jen o zatoulané jedince. Poslední vlci v Čechách byli dle prof. Komárka uloveni na Šumavě v roce 1891. Jiná situace však byla na Moravě a zvláště v Beskydech, kde se vlk v 19. století vyskytoval hojněji a kde bylo v letech 1815 až 1851 uloveno několik desítek zvířat. Poslední historický zástřel je datovaný z roku 1914 na lokalitě Černý Grúň (lesní správa Bukovec u Jablunkova).

Současný výskyt vlka obecného v České republice

Na naše území se vlci šíří zejména ze Slovenska, Polska a Německa. Od roku 1995 vlci žijí na pomezí se Slovenskem v centrální oblasti Moravskoslezských Beskyd. Maximální početnosti zde dosáhly pravděpodobně v období 2002 – 2009, kdy byl počet odhadován na jednu až tři menší smečky (5 - 15 jedinců). Od té doby se však zde již vyskytují jednotlivé kusy spíše nepravidelně. Ojediněle pak vlk nepravidelně migruje do oblasti Jeseníků a občas i jinam. Novější údaje o výskytu vlka na Šumavě od 90. let 20. století se pravděpodobně týkají také migrantů z Karpat (případně z dinárských pohoří nebo i Alp) či jedinců uprchlých ze zajetí. V roce 2015 byl výskyt vlka opět zaznamenán, tentokrát pomocí fotopastí, v jižní části Šumavy. Zcela nově byl výskyt vlka zaznamenán od roku 2013 ve Šluknovském výběžku a zejména v oblasti Ralské pahorkatiny, kde byla dokonce zjištěna smečka 4 - 6 zvířat. V obou případech se pravděpodobně jedná o jedince z blízké Lužické populace.