Rys ostrovid

Lynx lynx

Rys ostrovid

Rozšíření

Rys ostrovid je druhem s palearktickým typem rozšíření. Jeho původní areál výskytu zahrnoval lesní oblasti prakticky celé Eurasie. V současnosti je jeho areál nesouvislý a zahrnuje oblast od Evropy až po Sibiř a horské oblasti jihovýchodní a střední Asie. V Evropě se původní populace zachovaly pouze ve Fennoskandinávii, Rusku, severovýchodním Polsku, Pobaltí, Karpatech a v některých oblastech Balkánu a na Kavkaze. Díky reintrodukčním programům současné rozšíření zahrnuje i některé středoevropské lesnaté a horské oblasti. Celkový odhad velikosti populace rysa ostrovida v Evropě (vyjma ruské a běloruské části odkud chybí aktuální údaje) činí přibližně 9 000 – 10 000 jedinců (Kaczensky et al. 2012).

Jako typický lesní druh dává přednost především smíšeným lesům středních a vyšších poloh s bohatým podrostem a častými skalními útvary. V rámci areálu svého výskytu však obývá i souvislé nížinné lesy i horské lidmi neobydlené bezlesí. Vzhledem ke své přizpůsobivosti (která je však nižší než u vlka či medvěda) se ve střední Evropě zcela nevyhýbá ani kulturním smrčinám či zemědělsky využívané krajině s většími lesními celky. Rozhodujícím faktorem hustoty populace je dostupnost potravy, zvláště menších druhů kopytníků jako je např. srnec obecný. V České republice jsou vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, téměř ve všech oblastech s lesnatostí vyšší než 30 – 50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější pouze horské oblasti s lesnatostí vyšší jak 50%.

rozšíření vlka obecného v Evropě

Rozšíření rysa ostrovida v Evropě (2006 – 2011)
Tmavě šedá políčka značí stálý výskyt, světle šedá políčka pak občasný výskyt. Státní hranice zemí, pro které byly údaje o výskytu dostupné, jsou naznačeny červeně. Převzato z Kaczensky a kol. 2012.

Populace   Odhad početnosti
Alpská * Švýcarsko (96 – 107), Itálie (10 – 15), Slovinsko 130
Balkánská Makedonie (23), Albánie (5 – 10), Srbsko (15 – 25) 40 - 50
Baltská Estonsko (790), Lotyšsko (600), Litva (40 – 60), Polsko (96), Ukrajina (80 – 90) 1 600
Česko-Bavorsko-Rakouská * Česká republika (30 – 45), Německo (12), Rakousko (5 – 10) 50
Karpatská Rumunsko (1 200 – 1 500), Slovensko (300 – 400), Polsko (200), Ukrajina (350 – 400), Česká republika (13), Maďarsko (1 – 3), Srbsko (50), Bulharsko (11) 2 300 – 2 400
Dinárská Slovinsko (10 – 15), Chorvatsko (50), Bosna a Hercegovina (70) 120 - 130
Jurská * Francie (76), Švýcarsko (28 – 36) 100
Karelská Finsko 2 430 – 2 610
Skandinávská Švédsko (1 400 – 1 900), Norsko (384 - 408) 1 800 – 2 300
Vogézská * Francie (19), Německo (0) 19

Stav jednotlivých populací rysa ostrovida
Reintrodukované populace jsou označeny *. Upraveno podle Kaczensky a kol. 2012.

Historické rozšíření na území České republiky

Nejdříve došlo k úplnému vymizení rysa v oblastech, které byly velmi časně přetvořeny v kulturní krajinu. V Polabí a hustě osídlené krajině středních Čech se datuje zánik původní populace již do 15. až 17. století. Do 18. století se v Čechách dochovaly rozdrobené místní populace v lesnatějších vrchovinách, předhůřích i některých horských oblastech (Labské pískovce, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Českomoravská vysočina). Nejdéle se rys udržel v pohraničních horských lesnatých masívech jižních a západních Čech, kde se vyskytoval ještě v průběhu první poloviny 19. století. Poslední doložený zástřel českého rysa je datován z roku 1835 od Tábora.

Na Moravě a ve Slezsku zanikala původní populace pomaleji, neboť zde docházelo k migraci jedinců z horských lesnatých oblastí Západních Karpat. Z moravských nížin rys evidentně vymizel v 17. století, ale v Moravském krasu, Drahanské vrchovině, v severní části Moravy a opavského Slezska se poměrně často vyskytoval ještě v 18. století. Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je znám relativně častější výskyt z přelomu 19. a 20. století. Obdobně jako v Čechách nejde ani na Moravě přesně datovat zánik původní stálé populace. Poslední historické úlovky či pozorování v Beskydech mohly totiž být náhodně zatoulaní jedinci ze slovenských Karpat.

Zcela nejasný je epizodní výskyt rysa v Labských pískovcích ve 30. letech 20. století, neboť v této době žil tento druh nejblíže na středním Slovensku.

Současný výskyt rysa ostrovida v České republice

V současnosti je rys ostrovid naší nejhojnější velkou šelmou. Opětovný výskyt rysů je u nás spojen se vzrůstající migrací jedinců ze Slovenska po roce 1945 a s projekty vypouštění rysů v Bavorském lese a na Šumavě (70. a 80. léta 20. století). V Beskydech a Jeseníkách postupně vznikla prosperující populace, migrující jedinci byli zaznamenáváni v 50. letech dokonce na Šumavě, v Českém lese a Labských pískovcích. Zvířata byla však vystavena nekontrolovanému lovu a koncem 70. let 20. století téměř z Beskyd zmizela. Obdobné příčiny (pravděpodobně ilegální lov) vedly o dekádu později ke stejnému výsledku i v Jeseníkách.

V 80. letech však docházelo k dalším početnějším migracím jedinců ze slovenských Karpat do Beskyd. Na jihozápadě Čech se zároveň začala utvářet populace díky úspěšným reintrodukčním projektům (70. a 80. léta 20. stol). Populace vznikající ve stejné době na Českomoravské vysočině a v Labských pískovcích nepotkal tak šťastný osud. Prvně zmíněná zanikla ještě v průběhu 80. let 20. století, druhá pak téměř vymizela počátkem tohoto století.

Reintrodukce současné „česko-bavorsko-rakouské“ populace probíhala ve dvou krocích. V letech 1970–72, 5 – 9 jedinců bylo vypuštěno na bavorské straně Šumavy, v národním parku Bavorský les. V období 1982 – 1989, v rámci oficiálního reintrodukčního programu, bylo vypuštěno celkem 17 jedinců postupně na různých lokalitách na české straně Šumavy. Nelze ovšem zcela vyloučit, že šlo o posílení již existujícího výskytu rysa v území. Všechna vypuštěná zvířata byla původem ze slovenských Karpat (Oravské Beskydy, Slovenský kras, Revúcka vrchovina). Po ukončení vypouštění v roce 1989 byla již v období 1991 – 1992 velikost populace odhadována na 42 samostatných jedinců, a po roce 1995 dokonce na 70 – 100 jedinců. Zároveň s nárůstem početnosti se prudce zvětšovalo i území obývané rysy z 1500 km2 v letech 1991 – 1992 na 5000 km2 po roce 1995, to i daleko za hranice Šumavy. Od roku 1995 se dá rysí populace v celých jihozápadních Čechách na rozloze téměř 6000 km2 považovat za stabilizovanou, a to přestože se musí vyrovnávat s tlakem nelegálního lovu. Ten má za následek současný pokles početnosti asi o 25 % na aktuálních 60-80 jedinců.

V současnosti tedy naše území obývají dvě populace rysa. Jedna původní (autochtonní) tzv. karpatská populace zasahuje do oblasti severovýchodní Moravy (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy) a Jeseníků. Pro výskyt rysa v této části našeho území je rozhodující celkový vývoj populace v navazujících oblastech Slovenska a Polska. Pro Čechy má mimořádný význam druhá populace tzv. česko – bavorsko – rakouská, jejímž základem se stali jedinci cíleně vypouštění do volné přírody (tzv. reintrodukce). Těžiště této populace leží na území Šumavy, ale jedinci se vyskytují v mnohem větší oblasti jihozápadních Čech (Český les, Šumava a šumavské podhůří včetně Blanského lesa, Novohradské hory, Plánický hřeben a nejnověji i Brdy, Slavkovský les a Doupovské hory). Z těchto území expanduje rys i do mnoha dalších oblastí, kde je však jeho výskyt nepravidelný. Současná početnost populace rysů v České republice je považována za stabilní.