Medvěd hnědý

Medvěd hnědý

Ursus arctos

Rozšíření

Medvěd hnědý je rozšířen v holarktické biogeografické oblasti – vyskytuje se tedy v Severní Americe i Eurasii. V rámci palearktu (Eurasie a severní Afrika) se původně vyskytoval souvisle od západní Evropy až po Dálný východ a Japonsko. V současné době je jeho výskyt v Evropě vázán především na rozsáhlé lesní oblasti evropské části Ruska, Pobaltí a Fennoskandinavie. Žije ale také v izolovaných horských oblastech střední a jižní Evropy jako jsou Karpaty, Dinárská pohoří, východní Alpy, balkánská pohoří, Apeniny či Pyreneje.

Medvěd hnědý je typický obyvatel lesů, může však obývat i tundru, stepi a dokonce i okraje pouští. V oblastech s vysokou lidnatostí, jako např. ve střední Evropě, se vyskytuje především v jehličnatých a smíšených lesích méně obydlených a hůře dostupných horských poloh. Zde vyhledává hlavně klidné lokality v nepřístupném terénu s mlazinami, vývraty stromů či jinými vhodnými úkryty. V České republice mnoho vhodných biotopů pro medvěda neexistuje. Kromě hraničních hřebenů se Slovenskem (Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy, Javorníky), kde se medvěd již pravidelně vyskytuje, je jeho výskyt možný v lesní horské oblasti Jeseníků a Šumavy.

Celkový odhad velikosti populace medvěda hnědého v Evropě (vyjma ruské a běloruské části odkud chybí aktuální údaje) činí přibližně 17 000 jedinců. Všechny evropské populace medvěda jsou hodnoceny jako stabilní či rostoucí. Upraveno podle Kaczensky a kol., 2012.

rozšíření vlka obecného v Evropě
Rozšíření medvěda hnědého v Evropě (2006 – 2011)
Tmavě šedá políčka značí stálý výskyt, světle šedá políčka pak občasný výskyt. Státní hranice zemí, pro které byly údaje o výskytu dostupné, jsou naznačeny červeně. Převzato z Kaczensky a kol. 2012.

Populace   Odhad početnosti
Skandinávská Norsko (105), Švédsko (3 300) 3 400
Karelská Norsko (46), Finsko (1 600 - 1 800) 1 700
Baltská Estonsko (700), Lotyšsko (10 - 15) 710
Karpatská Rumunsko (6 000), Polsko (80), sever Srbska (6), Slovensko (800 – 1 100) 7 200
Dinárská Slovinsko (396 - 480), Chorvatsko (1 000), Bosna a Hercegovina (550), Černá hora (270), Makedonie (160 - 200), Albánie (180 - 200), Srbsko (60), Řecko (350 - 400) 3 070
Alpská Itálie (48), Švýcarsko (0 – 2), Rakousko (5), Slovinsko (5 – 10) 45 - 50
Východo-balkánská Bulharsko (530 – 590), Řecko (50), Srbsko (2) 600
Středoapeninská Itálie 37 – 52
Kantabrijská Španělsko 195 - 210
Pyrenejská Francie, Španělsko 22 - 27

Přehled stavu jednotlivých populací medvěda hnědého
Upraveno podle Kaczensky a kol. 2012.

Historie výskytu na území ČR

Medvěd hnědý byl v Čechách vyhuben v průběhu 18. a 19. století. Poslední doložený zástřel z Čech pochází od Jeleních Vrchů v želnavském polesí na Šumavě z roku 1856. O výskytu na Šumavě pochází z druhé poloviny 19. století pouze neověřené údaje. Na území Čech mimo Šumavu byl medvěd hnědý vyhuben již mnohem dříve (např. v Brdech roku 1660, v Krkonoších v roce 1726, v Krušných horách v 1763). Na Moravě, zejména v Jeseníkách a v Beskydech, se medvědi udrželi déle než v Čechách, pravděpodobně díky pravidelným potulkám jedinců ze Slovenska. V Jeseníkách byl poslední doložený zástřel medvěda kolem roku 1790 a v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů bylo několik jedinců zastřeleno v průběhu 2. poloviny 19. století. Poslední moravští medvědi byli střeleni v roce 1890 u Valašské Bystřice a roku 1893 na arcibiskupském velkostatku Hukvaldy (tento údaj je však někdy zpochybňován). Roku 1908 byl v Moravskoslezských Beskydech v okolí Baraní a Kavalčanky zaznamenán jeden výletník, ten se však vrátil zpět na Slovensko. Od této doby nebyl medvěd hnědý na území České republiky znám více jak půl století.

Současný výskyt medvěda hnědého v České republice

Naše stávající populace je závislá na šíření medvěda ze sousedních států, především ze Slovenska a Polska. Podobně jako v případě vlka obecného či rysa ostrovida se novodobé pozorování medvěda hnědého na území České republiky datuje po roce 1945 (první pozorování je z roku 1946 z pralesa Razula u Velkých Karlovic v Javorníkách). K šíření medvěda došlo ovšem až po roce 1960 v důsledku rychlého nárůstu populace na sousedním Slovensku. Většina zjištěných výskytů pochází z Beskyd (Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky), kde byli medvědi zjištěni i v zimním období a byly zde pozorovány i medvědice s medvíďaty. Medvědi dokáží migrovat na velké vzdálenosti a několik jedinců bylo zaznamenáno také poměrně daleko od Beskyd např. na Českomoravské vrchovině, Náchodsku či v oblasti Moravského krasu. Výskyt medvěda hnědého na našem území představuje nejzápadnější okraj rozšíření karpatské populace.